anthroponym; frequency; keyword; collocation analysis; onomastics; Petr Bezruč; Silesian Songs; stylometry

Cílem kapitoly je provést kvantitativně koncipovanou analýzu antroponym ve Slezských písních, nejvýznamnější sbírce slezského barda Petra Bezruče (1867−1958). Role antroponym v tomto textu byla často zevrubně komentována, zatím však nebyla podrobena stylometricky zaměřenému badání, které může poukázat na vztahy mezi postavami Bezručových mikropříběhů, poskytnout nové podněty onomastickému výzkumu a revidovat některé hypotézy. Text využije tří kvantitativnělingvistických metod – analýzy klíčových slov, v níž srovná situaci u Bezruče s dalšími texty, frekvenčního rozboru se zaměřením na antroponyma a kolokační analýzy. Na základě výsledků lze za základní rysy básníkovy práce s vlastními jmény postav označit fokalizaci na nepřítele („Géro“) a jeho antagonistu („Ondra“), důraz na celá jména a tituly, roztříštěnost onymického půdorysu básní a autorskou autoreferenci. Výzkum tak prokazuje dvojí charakter Slezských písní – polohu mytologizační, kterou reprezentují jména zobecněných principů, a polohu konkretizační, v níž se objevují příběhy jednotlivých „občanských“ hrdinů.

The goal of the chapter is to carry out a quantitative analysis of anthroponyms employed in Silesian Songs, the most important poetry collection written by Silesian bard Petr Bezruč (1867−1958). The role of anthroponyms in the text has been commented upon many times, but it has not been subject to stylometric research so far. The latter may point at relations among the characters of Bezruč’s microstories, give new impetuses to onomastic research, and revise some hypotheses. The paper makes use of three quantitative-linguistics methods – keyword analysis, which is to compare Bezruč to other texts, frequency anthroponymy-focused investigation, and collocation analysis. On the grounds of the outcome, the main features of the poet’s anthroponymy are focalisation on the enemy (“Géro”) and his antagonist (“Ondra”), emphasis on the full names and titles, fragmentation of the poems’ onymy, and authorial self-reference. Th e research thus proves the double character of Silesian Songs – there is a mythologizing level, which is represented by names of personified principles, and a concretizing level, at which the stories of individual “civic” heroes take place.