Ofelia Zepeda, ecopoetry, language, speech, identity

Ofelia Zepeda z indiánského národa Tohono O´odham (dříve označovaného jako Papagové) patří k předním současným básnířkám nativního původu. Její tvorbu můžeme charakterizovat jako ekopoezii, neboť je úzce propojená s přírodním prostředím tradičního kmenového území v Sonorské poušti na jihozápadě dnešních Spojených států. Následující esej se věnuje motivu jazyka a řeči v zatím poslední autorčině sbírce veršů Where Clouds Are Formed z roku 2008, dokumentuje jeho různorodé podoby a na konkrétních básních, z nichž mnohé jsou bilingvní (psané v angličtině i v tohono o´odhamštině), ilustruje význam původního jazyka jako zdroje etnické identity a nástroje ekologické vnímavosti.

Ofelia Zepeda, an enrolled member of the Tohono O´odham Indian Nation (formerly Papago), belongs among the most acknowledged Native American poetess of her generation. Zepeda´s creative writing can be characterized as ecopoetry, for it is closely connected with the natural environment of the Tohono O´odham traditional tribal territory in the Sonoran Desert of the American Southwest. The present essay focuses on the motif of language and speech as it is presented in Zepeda´s latest collection of verses Where Clouds Are Formed (2008). It maps its diverse forms and, while studying individual poems (some which are bilingual: English and Tohono O´odham), illustrates the significance of the traditional language as the source of ethnic identity and the means of ecological awareness.