paintings ;lamination ;coding ;visual game ;perspective ;metaphor

Výstava představuje bez mála dvacet převážně velkoformátových pláten ostravského malíře Václava Rodka od roku 2008 až do současnosti. Koncipovaná je jako průřez umělcovou tvorbou a pokouší se ukázat široké spektrum jeho malířského uvažování. Většina děl pochází z umělcova ateliéru, několik bylo zapůjčeno ze soukromých sbírek. Václav Rodek skrze rozličné mechanismy malířské práce krouží kolem témat vnímání, vidění, zpochybňování a tázání se po realitě. Umanutě zkoumá subjekt-objektový vztah a zjišťuje, že tento vztah definovat jako model s vyzkoumatelnými parametry ani nelze. Spolu s ním jsme tak vrháni do členitého terénu vizuálních i obsahových vrstev. Malba je mu doslova filozofickou prací. Témata, s nimiž pracuje, tedy mytologie, či filozofická paradigmata, nejen studuje, ale rozličně je kóduje a reinterpretuje, vysvětluje Jaroslav Michna kurátor výstavy. Václav Rodek je malířem, který neustále otevírá nové výzkumné cesty. Skrze rozličné mechanismy malířské práce krouží kolem témat vnímání, vidění, zpochybňování a tázání se po realitě. Z jejich vizuality vyplývá, že malířův vlastní svět, potažmo i svět nás všech okolo, je mystérium. Můžeme se ho obávat a ztrácet se v něm, padat do nekonečných struktur úvah, interpretací a nejistot, nebo můžeme stát a pozorovat existenci v tichém úžasu. Malba je Rodkovi doslova filozofickou prací. Mýty a filozofická paradigmata nejen studuje, ale i obrací, kóduje a reinterpretuje. V jeho uměleckém myšlení se můžeme setkat s lingvistickými rébusy ve formě neologismů i anagramů (přesmyček). Významové posuny mu umožňují hledání nových výrazových a obsahových poloh a odhalují jejich skrytý potenciál. Malíř se zájmem zkoumá tvarovou ambivalenci. Obrys figury může být zároveň obrysem hlavy. Jindy sestavuje iluzi tělesnosti a fyziognomie jen lehce asistovanými zásahy do amorfních „skvrn“. Divák je stejnou měrou podněcován ke čtení nezáměrných kompozičních struktur a k objevování skryté fyziognomie. V Rodkově díle se setkáme s destabi

Václav Rodek is a painter who constantly opens up new paths of seeking. Using varied mechanisms of painting, he circles around the themes of perception, vision, doubt and the desire to grasp reality. The paintings? visuality makes the painter?s own world - and by extension, our own world too - a mystery. We can fear it and lose ourselves in it, sinking into endless structures of thoughts, interpretations and uncertainties, or we can stand and observe existence in mute amazement. For Rodek, painting is literally a form of philosophical work. Rodek feels the need not only to study things and philosophical paradigms, but also to turn them over, shift them, encode them, and re-interpret them. In his artistic thought processes we can encounter linguistic puzzles in the form of neologisms and anagrams. His shifts of meaning enable him to seek out new ways of expression and new content, uncovering hidden potential. Václav Rodek is fascinated with exploring the ambivalence of shapes. The outline of a figure can become the outline of a head. In other works he creates an illusive corporality and physiognomy by only very subtle interventions into amorphous ?blotches?. Equally, the viewer may be asked to read unintentional compositional structures and shapes, or to uncover hidden physiognomies. In Rodek?s work we encounter the destabilization of form as a constitutive element. We witness a frequent fragmentation of figures, which permeate into organic forms or create layered figural structures on several spatial levels.