National minorities in the Czech Republic; Vietnamese; Mongols; Photo

Počátky vietnamské i mongolské imigrace do českých zemí lze hledat v období komunistického režimu, kdy obě země spolu s Československem patřily mezi součásti tzv. východního bloku v čele se Sovětským svazem. Přistěhovalectví z Vietnamu však bylo v předlistopadové éře podstatně intenzivnější, z velké části v důsledku válečného konfliktu v zemi. Z tohoto pohledu je pochopitelná i prorežimní orientace velké části první generace přistěhovalců, jež se projevila zejména postojem k událostem roku 1968. Oproti tomu mongolská přítomnost v českých zemích zůstávala před rokem 1989 poměrně marginální a nárůst imigrace z Mongolska můžeme sledovat až v posledních dekádách. Zatímco v případě Vietnamu imigraci zapříčinila kombinace politických a ekonomických okolností, po roce 1989 lze v případě Vietnamců i Mongolů hovořit zejména o hospodářské motivaci. Rozdíly nacházíme také v sociální a profesní struktuře. Jestliže Vietnamci se od 90. let 20. století značně prosazují v oblasti obchodu a služeb, Mongolové nacházejí uplatnění především ve výrobě a potravinářství. Vietnamci druhé a třetí generace prokazují značnou míru integrace do české společnosti. Oproti tomu Mongolové jako „novější“ minorita k takovéto integraci dosud neměli příležitost a z velké části se stále potýkají s jazykovou bariérou. Mimoto tradiční uzavřenost mongolských rodinných komunit vede k tomu, že značná část přistěhovalců nejeví zájem o zapojení do veřejného života. Vlivem těchto okolností Mongolové zatím zůstávají stranou zájmu a povědomí veřejnosti, na rozdíl od Vietnamců, kteří jsou již většinově vnímáni jako součást tuzemské populace, byť relativně běžně dochází k jejich zaměňování s příslušníky jiných asijských národů. Obě menšiny, navzdory vyšší úrovni integrace Vietnamců, si udržují řadu tradičních zvyklostí a rituálů.

The beginnings of Vietnamese and Mongolian immigration to the Czech Lands can be traced back to the communist regime, when both countries, together with Czechoslovakia, belonged to the so-called Eastern bloc led by the Soviet Union. However, immigration from Vietnam was much more intense in the pre-November era, largely due to the war in Vietnam. From this point of view, the pro-regime orientation of a large part of the first generation of immigrants is also understandable, which was revealed mainly in the attitude to the events of 1968. In contrast, the Mongolian presence in the Czech Lands remained relatively marginal before 1989, and the increase in immigration from Mongolia can only be seen in recent decades. While, in the case of Vietnam, the immigration was caused by a combination of political and economic circumstances, in the case of the Mongols, we can speak mainly of economic motivation. We also find differences in the social and professional structure. If the Vietnamese have made a significant contribution to the trade and services since the 1990s, the Mongols find employment primarily in the manufacturing and food industries. The second and third generation Vietnamese show a considerable degree of integration into the Czech society. In contrast, the Mongols, as the „newer“ minority, have not yet had the opportunity to integrate, and, largely, they still face a language barrier. In addition, the traditional reclusiveness of Mongolian family communities means that a significant proportion of immigrants are not interested in participating in public life. Due to these circumstances, the Mongols are still away from public interest and awareness, unlike the Vietnamese, who are mostly perceived as the domestic population, although they are relatively commonly confused with members of other Asian nations. Both minorities, despite a higher level of Vietnamese integration, maintain a number of traditional customs and rituals.